10:30 - Sraz u Martina, Vojta právě dorazil. Z Corsy přendaváme jídlo. Odjezd na Humpolec.
1 hodina ráno - Kubu nabíráme na pumpě u Humpolce. Dále cesta přes Brno. Před Vídní sjíždím špatně. Dále na Gratz, kde přebírá řízení Martin. Ten nás veze přes Slovinsko, kolem Zábřehu až k Plitvickým jezerům.
10 hodin ráno - Obcházíme jezera. Při odjezdu Jana a Martin prodají na parkovišti naše lístky. Z 550 kun se nám vrací 280.
Odpoledne - Cesta až do Šibeníku, přecpané parkoviště u maríny. večer přeparkujeme auto mimo marínu. Nechceme platit předražených €10 za den.
Přebírání lodi je bez problému, dokud neobjevíme zacpaný přední záchod. Plavou v něm hovna a line se z něj parádní smrad.
Jirka si vypůjčil brýle z vedlejší lodě a ponořil se u boku lodi, aby obhlédl situaci. Pak si nechal podat hadici, nacpal ji do odtokové díry odpadu. Okamžitě se ven vyhrnuly sračky. V průhledné vodě byl dobře vidět hnědo-šedý oblak, který tryskal z boku lodi. Oblak se pomalu šířil do hloubky a Jirka umně balancoval, šlapaje vodu nad oblakem. Pak jsme naplnili nádrž na splachovací vodu až po okraj a otevřeli ventil v záchodě. Tlak vody vytlačil zbytek sraček z nádržky záchodu. Když se okolí pravoboku zaplnilo kusy hoven a hajzlpapíru, odplaval Jirka na pravobok, vylezl na palubu a prohlásil:Tady v přístavu je každej machr, ale když se hajzl posere na moři a ženský začnou vyvádět a chtěj se vrátit. To se pozná pravej jachtař, co si poradí i se zacpaným hajzlem.
Do toho se vrátil Kuba s krvavýma nohama. On si kousek dál skočil do vody, ale hned byl vykázán - v přístavu je to zakázané - a musel se přes ostré hrany mola dostat ven.
Bohužel smrad z předního záchodu nezmizí a bude nás otravovat celou cestu, ačkoliv ho nebudeme používat.
Vypluli jsme na motor ze Šibeníku. U ústí do zátoky nám poryv větru odnesl člun z přídě. Naivně tam ležel jen tak - nepřipoutaný. Na druhý pokus jsme ho zachytili jako lehký trénink "lovení muže přes palubu" a pokračovali jsme v cestě na širé moře. Venku před zátokou jsme napjali plachty a vyrazili podél pobřeží. Za příjemného větříku jsme dorazili do malé zátoky na jihozápadní straně Tijatu. Kotvení - koupel - nové kotvení po samovolném uvolnění lodi - oběd. Pak na vítr na severozápad a až k Murteru a dál podél něj. Vítr se celou dobu dobře stáčel, a tak jsme na něj dojeli na vzdálený konec Murteru a přímo do zátoky u přístavu Hramína. Na motory jsme udělali elegantní otočku před molem a nechali za sebou mávající obsluhu přístavu. Plachty nahoru a jedem.
Odpoledne jsme na krásný a hlavně stálý zadní vítr dopluli stabilními 7 uzly až do Sovlje, kde jsme se vyvázali u obecního mola na dvě Jirkovy lodě.
Ráno jdeme s Janou a Kubou do Tribunje pěšky. Krátká prohlídka města na ostrůvku. Nákup chleba. Kluci se zatím špičkovali s Jirkou v přístavu. V 10 hodin odjezd.
Plavba k Jižnímu konci Kornat přes Murterské moře, pak průlivem až na otevřené moře. Vítr a jedenapůlmetrové vlny. Několik re u břehu a pak dál na 3 míle od pobřeží. Můj největší zážitek. Večer téměř před západem slunce jsme zakotvili na druhý pokus v zátoce na jihovýchodním konci Dlouhého ostrova. Kotel špaget k večeři. Záchod na zrcadle.
Ráno Vojta, Kuba a Martin výlet na člunu na pevninu. Výstup na kopeček, Pak koupel. Přes poledne Puerto Rico. Koupel - šipky a balíky z přídě. Odjezd po druhé. Na mírný zadní vítr dolu na jih. Otočka v zálivu Telščica, vojenská loď. Úzký průliv, vítr ustává úplně, hrajeme kostky, na motor do Sali. Krásný přístav - kotvení ale 360 kun. Nákup vstupenky do Kornat 230 Kn.
Ráno odjezd, startujeme mezi 5 loděmi - regatta? Bohužel, lodě nám pomalu ujíždějí. Opouštíme kurz závodu a vrháme se opatrně podle navigace a se zapnutým motorem do průlivu mezi Katinou a Kornatem. Kotvení v zátoce u Kornatu. Vojta, Kuba a Martin odchází přímou cestou na kopec. K lodi přijíždí hlídka na motorovém člunu a kontroluje vstupenku do Kornatského parku. Kluci se vrací po cestě. S Janou se jdeme taky kouknout na kopec. Část cesty jdeme po pěšině, kterou kluci objevili cestou zpátky. Na vrchol ale nakonec jdeme stejně mimo cestu přes ostré kamení a bodláky. Tyhle ostrovy jsou opravdu nehostinné.
Po návratu se rozhodneme přespat v zálivu, který se mezitím zaplnil dalšími třemi loděmi. Anglická jachta dokonce vyvěsila černou kouli na znamení kotvení. Krása. Bohužel naše loď ve výbavě takovouto signalizaci nemá.
Ráno jsme si přivstali na sedmou, abychom stihli dnešní dlouhou trasu až k pevnině. Ale jak to bývá, plány jsou jedna věc a skutečnost jiná. Po chvilce plavby jsme dojeli. Nejdříve se ode dna lodi ozvala rána. Loď ještě několik metrů popojela a pak už jsme cítili (a slyšeli) jak loď drhne o dno a prudce zpomaluje. Nakonec zastavila úplně. Teď vypouštíme všechnu pitnou vodu do moře. Zkusíme pak přesednout na člun a odlehčit tak loď co nejvíc to půjde. Všechny pokusy rozkývat loď a pomocí motoru se rozjet zatím selhávají. Točíme se dokola na kýlu, který i nadále sedí tvrdošíjně na dně. Vzpomněli jsme si, že jsme včera snížili alarm na 2 m, aby nepípal při nočním kotvení v mělké zátoce a nebudil nás. Ráno jsme na něj ani nevzdechli, a když před mělčinou zapípal, bylo už pozdě.
Po vypuštění pitné vody jsme naskákali do člunu. Vojta zůstal na palubě a točil lodí ze strany na stranu a...
... a znovu nic. Naložili jsme kotvu do člunu a ve třech jsme ji odvezli asi 10 metrů před loď. Vrátkem se loď přitáhla a rozjela se. Kotevní lano se prohnulo, svěsilo se kolmo dolů a pak se napjalo podel lodi opačným směrem. Loď se o vrátek zastavila. A jaké to bylo zastavení! Špice, kde je vrátek, se zmáčkla k hladině a loď se nahnula na pravobok. Jana na přídi u vrátku málem sletěla do vody. Loď se tedy zastavila, ale vrátek bohužel nedokázal zvednout kotvu, která se zasekla ve skále. Nakonec pomohlo, když se Martin ponořil a kotvu uvolnil. Loď se na motor zase rozjela, ale po pár metrech opět uvízla. Jsme na kamenné lavici tvořící kraj mělčiny, která je trochu zdvižená směrem do hlubších vod.
Já s Martinem plaveme ve vodě, potápíme se a sledujeme, co loď dělá, když Vojta tůruje motor. Jana je s Kubou ve člunu, aby byla loď odlehčená. Nakonec se nám podaří ji bokem sesunout z útesu a uvolnit ji. Je 10:40.
Jsou 2 hodiny odpoledne. Kornati jsme už raději projeli na motor a průlivem vjeli do Murterského moře. Potkali jsme zase těch 5 lodí ze včera. Opět jsme s nimi na startu regatty a opět nám pomalu ujíždějí ve slabém vánku.
Celé odpoledne jsme jeli přes Murterské moře na mírný zadní vítr rychlostí 2-3 uzly. A tak jsme si v klidu zahráli kostky, tahali se za lodí na fendru. Kolem páté jsme dorazili do Sovlje. Bohužel místo u obecního mola je zabrané a kotvící Češi nám nedovolují se vyvázat - kreténi. Takže pojedeme po tmě na motor až do Šibeníku.
Projížďka až do soumraku nádherná. Bohužel chorvatské moře nepřekypuje navigační infrastrukturou, a tak jsme si moc neužili noční navigace podle majáků. Ještěže máme GPS s mapou. Na třetí pokus jsme se strefili ke správnému molu v přístavu a vyvázali se na naše místo. Pak autem na večeři do Šibeniku a ještě před půlnocí jsme zpátky na lodi a jdeme po náročném dni spát.
Snídaně a pak na motor po Krce až do Skradinu. Kotvíme v zátoce před přístavem. Kuba zůstává na lodi a my ostatní člunem do přístavu. Pak taxilodí k vodopádům - procházka, elektrárna, funkční vodní mlýn. Taxilodí zpět. Vůně gulášovky se line z naší lodi přes celou zátoku. Nasedáme na člun schovaný ve křoví a podle čuchu dorážíme na naši loď, kde nás čeká Kuba s hotovým obědem.
Opět na motor do Šibeníku, Jana, Já a Kuba vystupujeme na nábřeží a jdeme si prohlédnout město. V osm doráží Vojta s Martinem. Dočerpali 20 litrů spálené nafty do lodi. Pak do Kauflandu a na loď. Večer oproti plánu moc nehýříme - jsme všichni unavení.
Ráno odevzdáváme Jirkovi loď, zamlčujeme mu nájezd na mělčinu. Odjezd domů po dálnici. Kubu vysazujeme na pumpě u Humpolce, aby si ho tam vyzvedla rodina.