Utek z Angostu
Vsichni usnuli. Ty ale nemuzes usnout. Pred ocima stale vydis krasne cerne a hluboke oci te clovecice dole v hospode. A to ze si vydelava telem te dohani az k nepricetnosti.
"At si ostatni spi," rekl sis a vyrazil jsi na nocni lov. Snad ji jeste zastihnu.
Sotva jsi sesel do lokalu prozradil ti tvuj sesty smysl, ze neni vse v poradku. Hned se k tobe pritocil otrhany a drsny half-orksky horal. Jeho vzhled v tobe probudil davno zapomenute pocity z deststvi.
"Brelandani jdou po vas, musite se schovat! Pojd se mnou"
"Co moji pratele. Ty tu prece nemuzu nechat"
"Throghar uz jde s hostinskym za nima. Je dobre, ze jsem te tu odchytil."
Instiktivne jsi mu uveril. Nasledoval jsi ho zadnim vychodem. V ulicce ale uz nekdo byl.
"Kdo ty byla," promluvil tichym, ale pevnym hlasem Horal lamanou brelandstinou na schoulenou postavu.
"Ja jsem Rocor a kdo ses ty, ze mne nenechas dosrat", odvetil vstavajici valecnik. Jeho brelandstina byla o poznani lepsi a znela temer aristokraticky. V mesicnim svetle se zaleskla leskla ocel cepele.
Rychle jsi predesel nehode a oba navzajem seznamil. Vysvetlil jsi Rocorovi, ze ostatni jsou v zavesu za vama.
Nasledovali jste Horala. Bylo citit, ze mu stejne lezi Rocorova cista brelandstina v zaludku.
Po chvili jste dosli k baraku s bytelnymi vraty. Horal je lechce odstrcila. Pak jste sesli do maleho sklepeni. V zemi se rysovala tmava jama.
"Vlezte do ni," zaseptal Horal cistou - prekrasne cistou - orkstinou a pokracoval: "Zahybejte stale na zapad a odsun kamen se znakem komara. Za nim vede chodba do hor za mesto."
Sestoupili jste. Horal sledoval Rocora ukosem. Rokor primhouril oci a vyslal na oplatku drsny pohled, ktereho by se lecktery normalni clovek polekal. Horal se pousmal a odhalil neuplnou radu svych spicatych zlutych tesaku.
Prochazeli jste slozitym labirintem chodeb. Trikrat jste zahli na zapad. Dorazili jste ke kameni s komary. Odsunul jsi ho.
"Pokracuj, dohonim te," rekl Rocor a zacal si sundavat kalhoty.
"Tak delej smradochu." Pokracoval jsi a po pulhodince jsi vysel na cerstvy vzduch. Mesic ozaroval krajinu i more v udoli. Mesto svitilo podivnou zari pochodni. Neco se tam deje.
Po pul hodine se ti zdalo divne ze nikdo z diry nevychazi. Rocor musel byt hned za tebou. Mozna se nemel vecer prezrat tech sprotu a koziho syra. Ostatni taky nemuzou mit takovy odstup.
"Ale at si chytraci uzijou. Zabloudit s tak jasnymi radami neni snad mozne. Alespon si me propriste budou vazit."
Po hodine ti uz prislo nudne cekat, vstoupil jsi spet do chodby a vydal ses jim naproti.
Odsunul jsi kamen s komarem, ktery mezitim vlastni vahou zapadl spet. Spatril jsi je, jak jdou k tobe. Rocora podpiraji, je bily jak stena.
"Slabej brelandskej zaludek." Quonzar i Beleg jsou take nejak presli. Mlci a obcas se zatresou. Ocividne jsou zeslabli.
Jenom Tomik pobiha kolem a snazi se spolecnost zabavit svymi nechutnymi vtipy.
"Tak pojde sracky za mnu a cestou vypravujte jak jste zobloudili v rovne chodbe."
Cestou podzemim uvazujes proc Rocor tak smrdi. Zeptas se ho?